Čestlická Kampelička
(1911-1949)
Před 90 lety (12. února 1911) si Čestličtí založili svoji Kampeličku, která zde fungovala do roku 1949. Ačkoliv je dnes myšlenka svépomocného lidového peněžnictví v Čechách díky nečestnosti několika vykutálenců pošpiněna, chtěl bych při tomto malém obecním výročí připomenout poctivou práci našich předků.
Zdejší Kampelička byla založena v poslední vlně vzniku těchto lidových peněžních ústavů, po důkladné rozvaze čestlických hospodářů. Při založení byl použit „Návod kterak založí se Spořitelní a záložní spolek (dle vzoru F.V. Raiffeisena)“, který začínal větou: „Aby spolek byl uveden v život postačí, když beze všeho oznamování úřadům sejde se alespoň 12 vážných občanů a spolek ustaví“, vydaný Ústřední jednotou českých hospodářských společenstev v království Českém, zapsaným společenstvem s obmezeným ručením v Praze (dále jen Ústřední jednota). Kampelička byla z dnešního pohledu družstvem s neomezeným ručením členů za jeho závazky. Úřední název zněl: Kampelička spořitelní a záložní spolek v Čestlicích, zapsané společenstvo s neobmezeným ručením. Byla zřízena podle zákona z 9. 4. 1873 číslo 70. ř.z. O výdělkových a hospodářských společenstvech. Obvod její působnosti (jen zde mohla sbírat vklady a poskytovat úvěry) se vztahoval na Čestlice a obce tehdy přiškolené (Benice, Dobřejovice, Křeslice, Nupaky a Pitkovice). Členské podíly se neúročily, veškeré zisky (zvané tehdy přebytky hospodaření) připadly reservnímu fondu, na jehož rozdělení neměli členové nárok ani po případné likvidaci. Dalším významným stabilizačním prvkem bylo neomezené ručení všech členů Kampeličky celým svým majetkem za její závazky. Jestliže hned od počátku do Kampeličky vstoupili největší sedláci, byla to pro ostatní velice solidní záruka bezpečnosti vkladů. Tyto základní stabilizační faktory se po celých 39 let její činnosti nezměnily.
Při vědomí těchto a dalších potřebných zásad: „sešlo se 12. 2. 1911 v čestlickém hostinci pana Javůrka 17 zájemců, aby založilo spolek, který měl za účel mravní a hospodářský prospěch členů a tím celého obvodu spolkového; všeliký zištný úmysl byl vyloučen. Tak zní úvod zápisu ustavující schůze. Této ustavující schůzi předsedal řídící učitel pan František Jonáš, bylo zvoleno představenstvo a dozorčí rada. Starostou představenstva byl zvolen pan Josef Krbec, rolník z Čestlic, prvním pokladníkem byl zvolen pan Antonín Javůrek, obchodník z Čestlic. Žádost se vzorem stanov a zápisem z ustavující schůze byla odeslána obchodnímu senátu c.k. krajského soudu k zápisu do rejstříku společenstev, c.k. okresnímu hejtmanství, c.k. finačnímu ředitelství okresnímu, zemskému výboru království Českého a Ústřední jednotě v Praze. Po úředních formalitách zahájila Kampelička svoji činnost 4. 6. 1911, úřadovalo se v místnosti hostince pana Josefa Javůrka v Čestlicích, a to v neděli od 3 do 4 hodin odpoledne. Čestlická Kampelička se tak zařadila k dalším 1 607 Kampeličkám, které tehdy v Čechách působily.
Již v prvním roce činnosti bylo sebráno 4.248,47 K. (Korun) na vkladech a zisk činil 243,83 K. při pokladním obratu 25.542,84 K. Kampelička se zaměřila na sběr vkladů od obyvatel svého obvodu a zahájila i poskytování úvěrů. Díky malým režijním nákladům (kromě pokladníka byly všechny funkce nehonorované) přiměřené marži, znalosti svých klientů a vzájemné důvěře sousedů mohla Kampelička poskytovat solidní úrokové sazby jak na vkladech, tak i u úvěrů. Tyto své základní funkce si podržela po celou dobu své existence. Rovněž počet členů se v prvním roce zvýšil ze 17 na 29.
Na další valné hromadě 4. 2. 1912 byl zvolen novým pokladníkem pan Antonín Tomášek, místní učitel. Šlo zřejmě o podporu mladého učitele, platy učitelů nebyly ani tehdy příliš vysoké. V tomto roce stouply vklady na 7.325,11 K. Na 3. valné hromadě 16. 2. 1913 byla provedena převolba třetiny členů představenstva a dozorčí rady, tyto volby byly konány každý rok a byl tak zachován princip možné rotace a zároveň i kontinuity. Zpravidla byli původní činovníci opět zvoleni. Bylo rovněž schváleno převedení zisku do reservního fondu. Tento převod byl také schvalován každým rokem a narůstající reservní fond vytvářel pro Kampeličku potřebný stabilizační polštář vlastního jmění. Základní jmění se skládalo pouze z velice nízkých členský podílů po 10,- K, aby byla možnost členství dostupná každému. V tomto roce došlo také ke zvýšení úrokové sazby u vkladů ze 4 % na 4,5 % p.a. Byla rovněž schválena odměna 50 K. pro pokladníka a 20 K. pro obecního strážníka pana Jana Semeráda za pochůzky pro Kampeličku. Práce členů představenstva a dozorčí rady byla nadále bezplatná. 4. valná hromada proběhla 1. 3. 1914, byla na dlouhou dobu poslední, do válečných let vstupovala čestlická Kampelička s 10.533,02 K. na vkladech.
Po čtyřech letech činnosti byla funkčnost Kampeličky vystavena první těžké zkoušce. Pokladník i někteří další činovníci byli povoláni do války. Rolníci museli plnit potravinové dodávky a obec se již od podzimu 1914 starala o uprchlíky z Haliče. Nejen pro Kampeličku nastaly těžké časy. Musely být nalezeny náhradní mechanismy pro její fungování, aby byl zachován alespoň základní chod. I v tíživých válečných podmínkách vytvořila Kampelička zisk. V roce 1918 bylo u Kampeličky uloženo na vkladech 12.544,08 K. Přestože ve válečných letech v Čechách celkově mnohonásobně narostl objem oběživa a hodnota peněz se tím znehodnocovala, není tento trend u čestlické Kampeličky pozorovatelný. Čestličtí zřejmě nedůvěřovali finančním institucím a raději peníze uchovávali v domácnostech, či je měnili za jiné materiální ekvivalenty. Již 13. 12. 1918 provedla Ústřední jednota v Kampeličce revizi hospodaření. Postupně se život vracel do starých kolejí. V únoru 1919 se Kampelička také podílela na provedení měnové odluky od rakouské měny (K.), kolkování starých bankovek a zavedení nové měny Koruny československé (Kč). Po této administrativní operaci se Kampelička mohla vrátit ke svému hlavnímu poslání, tedy přijímat vklady a poskytovat úvěry.
5. valnou hromadu konanou 9.3. 1919 v hostinci u pana Javůrka zahájil pan Josef Krbec výzvou k uctění památky zemřelého pana Josefa Javůrka. Pokladník sestavil uzávěrky za léta válečná a předložil je ke schválení. Zisk byl opět převeden do reservního fondu. Vzhledem k tomu, že ve válečné době nebyly konány doplňovací volby orgánů, byla provedena volba všech činovnických sborů. Do představenstva byli zvoleni tito pánové: Josef Krbec (starosta představenstva), František Jonáš, František Bareš, J. Novotný, Josef Klegr, do dozorčí rady byli zvoleni tito pánové: Antonín Šafránek, Václav Suchan, kovář z Čestlic, Emanuel Vykus, Josef Bartoš, Václav Počta a Jan Gut. Pokladníkem byl nadále pan učitel Antonín Tomášek.
Na valné hromadě 14. 4. 1920 bylo schváleno zřízení prodejny „různého zboží“ při Kampeličce, kterou vedl pokladník (další přilepšení k jeho učitelskému platu), a byla provedena změna pokladních hodin na neděli od 10 do 11 dopoledne. Bylo zdůrazněno, že jindy nebudou úřední záležitosti vyřizovány. V tomto roce bylo dosaženo poprvé zisku přes 100 Kč v nové měně (185,21). I další rok byl pro Kampeličku úspěšný, vklady překročily 100 tis. Kč (129.263,29). Valná hromada v roce 1922 řešila problém vzniklý anonymním udáním politické správě ohledně společného nákupu. Bylo konstatováno, že udání je bezpředmětné a že vzniklo z neznalosti stanov (byl přečten jejich patřičný díl). Na valné hromadě v roce 1923 byl řešen problém s placením vážení uhlí ze společného nákupu na obecní váze. Kampelička na něj uvolnila 210 Kč a bylo konstatováno, že pokud by obecní starosta peněz nepřijal, bude problém projednán v Obecním zastupitelstvu. Ve stejném roce byl rovněž zřízen účet reservního fondu u Ústřední jednoty s 7 % úročením p.a. U Ústřední jednoty ukládala Kampelička nejen ekvivalent hodnoty reservního fondu, ale i další přebytečné prostředky, které neužila na úvěrování svých členů. Podle dochovaných účetních výkazů lze říci, že se Kampelička nikdy nedostala do potíží s likviditou. V roce 1924 se valná hromada rozhodla koupit na hospodářské výstavě plečku na ohnici. Nákup provedli pánové Josef Krbec, Gustav Bareš a Jan Novotný, který se stal správcem stroje. Plečka byla odepisována (amortisována) 10 let. V tomto roce dosáhly vklady 288.460,17 Kč. Tento výrazný nárůst byl způsoben dobrou úrodou řepy a jejím společným prodejem s celkovým inkasem 235.000 Kč, ze kterého na vkladech zůstalo 100 tis. Kč. Kampelička se rovněž podílela na úvěrování hospodářů při parcelaci čestlického dvora bývalého Průhonického velkostatku.
Také v roce 1925 měli čestličtí hospodáři dobrou úrodu řepy, z celkového inkasa 335 tis. Kč zůstalo na vkladech 70 tisíc. Vklady tak vzrostly na 388.072,02 Kč. Tato výše nebyla dlouhou dobu překonána. V tomto roce starosta představenstva nepřijal výpověď z představenstva pana Antonína Nováka, jelikož byla podána z důvodů malicherných. Za přestěhovaného pana Františka Jonáše byl do představenstva zvolen pan František Křeček, obecní starosta z Čestlic, a za pana Jana Novotného pan Bedřich Dvorský, rolník z Čestlic. V tomto roce čerpala rovněž od Kampeličky úvěr ve výši 100 tis. Kč obec Čestlice. V roce 1926 dosáhl reservní fond výše 2.091,73 Kč. V roce 1927 se nekonala valná hromada, a tak 17. 6. 1928 musela valná hromada schválit uzávěrky za roky 1926 a 1927. Přítomen byl rovněž pan J. Srbek z Ústřední jednoty, který měl přednášku o účelu kampeliček, která byla se zájmem sledována. Rovněž však četl revisní zprávu, ve které vytkl formální nedostatky. Pokladníkem byl zvolen pan František Mareš, řídicí učitel. V roce 1929 zahájil místostarosta představenstva pan František Bareš valnou hromadu vzpomínkou na zemřelého starostu představenstva spolku pana Josefa Krbce, který starostoval od založení spolku. Novým členem představenstva byl zvolen pan Josef Gut, rolník z Čestlic.
V roce 1930 nahradil v dozorčí radě pana Františka Přesličku pan Vojtěch Horáček z Čestlic. Valná hromada v roce 1931 konstatovala, že klesl pokladní obrat a že je nutno se více snažit. Neschválen byl rovněž návrh na výstavbu kolny a nákup další plečky, vše se mělo ponechat na budoucnost. Bylo rovněž rozhodnuto úročit vklady ode dne vložení na účet a ne od začátku dalšího měsíce, jak tomu bylo dříve. Bylo také schváleno, aby se daň rentová a jiné poplatky strhávaly rovnou z úroků. Valná hromada konaná dne 12. 6. 1932 v hostinci u Javůrků mohla konstatovat, že činovníci se snaží. Revisní zpráva pana Saipa z Ústřední jednoty poukazovala na nedostatečný počet členů orgánů při zasedáních. Předseda dozorčí rady pan Jan Gut vysvětlil, že jsou potíže s předáváním vzkazů po příbuzných. Nově byl zvolen do Dozorčí rady pan Antonín Křeček z Čestlic za pana Otto Svobodu. Pan Mareš sdělil, že nechce nadále býti pokladníkem, že by Kampelička potřebovala mladšího. Nikdo se však nepřihlásil, a tak se členové shodli, že se poohlédnou po vhodné osobě a Pan Mareš může kdykoliv odstoupit. V tomto roce dosáhla Kampelička největšího počtu členů (69) v celé její historii. Tento stav s mírnými výkyvy vydržel do roku 1938. Valných hromad se zpravidla účastnilo od 15 do 20 členů. Relativně nízká účast členstva na správě Kampeličky byla způsobena hlavně tím, že z jedné rodiny bylo několik členů a valné hromady se za ně účastnil jen hospodář. Jiní členové zase natolik důvěřovali nastavené rovnováze a fungujícím pravidlům, že svoji účast na valných hromadách nepokládali za nutnou. V roce 1932 se konaly ještě dvě mimořádné valné hromady 31. 7. a 21. 8. Na té první se nesešel usnášení schopný počet členů (pouze 14 z 67), a tak se za 20 dní konala další náhradní bez omezení přítomným počtem členů. Tento nevídaný formální rituál musel být proveden kvůli Ústřední jednotou nařízené změně stanov, od 21. 8. měl jejich § 2 toto znění (dnes obtížně srozumitelné):
Spolek má za účel poměry svých členů ve směru mravním i hmotném zlepšovati, a to tím, že jim ku provozování jejich hospodářství a živností poskytuje potřebné peněžní prostředky v úročitelných zápůjčkách dle míry jejich úvěrní způsobilosti, spolehlivosti a skutečné potřeby, dále tím, že přijímáním vkladů na vkladní knížky a běžné účty poskytuje členům a spořitelům příležitost peníze zúročitelně ukládati za solidárního ručení členů podle zákona ze dne 9. dubna 1873 číslo 70 ř.z., že podporuje přeměnu hypotekárních dluhů členů na dluhy níže zúročitelné nebo umořitelné, dlouhodobé nevypověditelné, že používá společenstva a jeho prostředků ku poskytování zápůjček členům a jejich výrobky a ku provozování společného nákupu potřeb, a konečně podporuje v obvodu spolkovém zřizování hospodářských společenstev všeho druhu. Na vlastní činnost Kampeličky (sběr vkladů a poskytování úvěrů) však tato změna neměla žádný vliv.
V roce 1933 se valná hromada poprvé nekonala v Javůrkově hostinci, ale na Obecním úřadě. Na Obecní úřad se také přestěhovala úřední místnost Kampeličky. Přítomní členové konstatovali malý obrat, který byl zapříčiněn neutěšeným stavem hospodářských poměrů (krize). V představenstvu nahradil pana Františka Svobodu pan František Mareš, řídící učitel z Čestlic. V dozorčí radě vystřídal pana Vojtěcha Háčka pan František Javůrek. Pokladníkem byl zvolen pan Josef Gut se zkušební lhůtou jednoho roku. Přítomný pokladník průhonické Kampeličky pan František Janoušek jako zástupce Ústřední jednoty doporučil přítomným zřídit střádalny pro děti ve škole.
Šlo o úctyhodnou snahu v krizových letech zapojit do peněžního oběhu co nejvíce peněz i z velice malých zdrojů a pomoci tak oživení ekonomiky. Tento mravenčí úkol mohly úspěšně realizovat pouze lidové neziskové peněžní ústavy, jelikož u těchto malých vkladů byla velká režie, pro kterou byl tento segment dětských vkladatelů pro ziskově orientované peněžní ústavy nezajímavý. V případě Kampeliček byl vznik vysoké režie eliminován dobrovolnou prací činovníků. Byl to velice poučný příklad vzájemné solidarity.
Zrovna v krizových letech postihl Kampeličku další úřední kolotoč. 22. 4. 1934 se nesešel potřebný počet členů, aby byla svolaná valná hromada usnášení schopná. Náhradní valná hromada se konala 13. 5. na Obecním úřadě, bez omezení počtu přítomných členů. Starosta informoval o poklesu vkladů na 280.910,68 K. Valná hromada zmocnila představenstvo a dozorčí radu k případné změně úroků (kdyby přišla nějaká změna na trhu). Musela být také provedena úplná změna stanov, staré stanovy z roku 1911 byly nahrazeny novými podle doporučení Ústřední jednoty. Starosta představenstva nové stanovy hlasitě četl a vysvětloval rozdíly mezi starým a novým textem. Pan František Janoušek, pokladník z průhonické Kampeličky, jako delegát za Ústřední jednotu navrhl zakoupit pancéřovou pokladnu. Bylo rovněž konstatováno, že dětské střádanky se dobře osvědčují. V roce 1935 mohla valná hromada konečně konstatovat vyšší příliv vkladů, přičítáno to bylo dobré činnosti funkcionářů a snaze o dobré vztahy mezi členy, aby ukládali doma. Do představenstva byl zvolen za pana Josefa Guta pan Jaroslav Krbec, rolník z Čestlic.
14. 6. 1936 se konala opět v Javůrkově hostinci jubilejní valná hromada po 25 letech činnosti čestlické Kampeličky. Přítomno bylo 13 členů z 63. Pan František Janoušek z Průhonic, delegát Ústřední jednoty, podal výklad o založení kampeliček, připomněl historii čestlické Kampeličky a předal starostovi představenstva Františku Barešovi diplom Ústřední jednoty za jeho 25letou činnost v představenstvu. Pan Václav Suchan, kovář z Čestlic, obdržel čestné uznání za 25 let činnosti v dozorčí radě. Kampelička vydala k tomuto výročí sborníček, ve kterém je stručně vypsána její historie. Čestličtí hospodáři se v ní mohli pochlubit, že za 25 let vybudovali reservní fond, který kryl 10 % svěřených prostředků, a při celkovém obratu 9.962.629,26 korun nepřišli špatným hospodařením ani o haléř. Rovněž ve společném nákupu zboží nakoupili přes 100 vagónů zboží nejrůznějšího druhu, vždy však dobré jakosti a přiměřené ceny. Ve sborníčku jsou rovněž uvedeny přehledné tabulky o hospodaření Kampeličky, fotografie tehdejších činovníků, stručná historie Čestlic, vzpomínka na zemřelé zakladatele kampeličky, informace o peněžním družstevnictví, ale i zajímavé ”filozofické” názory, které osloví čtenáře i dnes. V představenstvu Kampeličky pracovali tehdy tito pánové: Bedřich Dvorský, rolník z Čestlic, František Bareš, rolník z Čestlic (starosta představenstva), Tomáš Křeček, rolník z Čestlic (náměstek starosty představenstva), Josef Gut, rolník z Čestlic (pokladník), František Mareš, řídící učitel ve výslužbě z Čestlic, Jaroslav Krbec, rolník z Čestlic, Otto Svoboda, rolník z Čestlic, hospodář spolkový. V dozorčí radě pracovali tito pánové: Josef Vačkář, rolník z Čestlic, Josef Bartoš, rolník z Pitkovic (předseda dozorčí rady), Václav Suchan, kovář z Čestlic, František Javůrek, krejčí z Čestlic (náměstek předsedy dozorčí rady), Antonín Křeček, rolník z Čestlic, Václav Novák, rolník z Křeslic.
V roce 1937 mohla valná hromada konstatovat, že Kampelička je v lepších poměrech, i když byl zaznamenán pokles vkladů v důsledku krize a neúrodného roku. Jednáno bylo rovněž o zakoupení ocelopancéřové pokladny a o tom, že bude požádána Ústřední jednota o poskytnutí příspěvku, poněvadž Kampelička nemá takového obratu, ani nedisponuje takovou hotovostí, aby si mohla nákladnější věc zaopatřit. Na 23. valné hromadě v dubnu 1938 bylo konstatováno, že uplynulý rok byl hospodářsky vzestupný, byl zde také přečten přípis z Ústřední jednoty ohledně nutnosti dodržování bankovního tajemství.
V úplně jiné atmosféře probíhala valná hromada v roce následujícím. Od tohoto roku je možné sledovat postupné omezování činnosti čestlické Kampeličky a zasahování do spolkové samosprávy, nezaviněné však jejími členy, ale netolerantními vnějšími okolnostmi. Na valní hromadě konané 7. 5. 1939 v hostinci u Platilů (nájemce Javůrkova hostince), bylo konstatováno, že tato valná hromada je povolena Okresním úřadem jen za předpokladu, že budou projednány jedině záležitosti související s hospodařením společenstva. Ve zprávě o činnosti bylo konstatováno, že v září roku 1938 byl zaznamenán výrazný úbytek vkladů následkem neklidných dob (rozbití I. Československé republiky), ke konci roku však byl zaznamenán mírný nárůst. Byla provedena úprava úroků z 3 na 4,75 % p.a. Po projednání bylo rozhodnuto o likvidaci společného nákupu, jelikož je nakupováno jenom uhlí, a to ještě v tak malém rozsahu, že obrat stěží kryje režii. Byla rovněž schválena výpověď pánů Bedřicha Brtka a Františka Přesličky z Čestlic. Tímto vystoupením z řad členů Kampeličky byl zahájen trvalý pokles členské základny.
Na valné hromadě v roce 1940 bylo konstatováno, že přestože v první čtvrtině minulého roku byl zaznamenán opět zvýšený výběr vkladů (nacistická okupace), na konci roku byl opět zaznamenán jejich nárůst. Nepříjemnou povinnost musel splnit náměstek starosty představenstva pan Otto Svoboda, který poučil přítomné ve smyslu § 8 druhého prováděcího výnosu říšského protektora ze dne 8. 11. 1939 o židovském majetku. Musel se též otázat přítomných, zda mohou prohlásit pod následky trestního ustanovení, že na tomto volebním jednání, jehož jsou účastni, nejsou zúčastněni Židé. Jeho otázka byla všemi přítomnými zodpovězena, že nejsou. Stejný ponižující bod byl zařazen na Valné hromadě v roce 1941, Kampelička však stále plnila svoji hlavní funkci, tedy příjem vkladů a poskytování úvěrů. Bylo konstatováno, že lidé své kampeličce věří. Za zemřelého člena dozorčí rady pana Josefa Vačkáře byl zvolen pan Emanuel Vykus z Dobřejovic. Byl také schválen vnucený německý název Kampeličky. V roce 1942 byl opět na 4 roky zvolen pan Josef Gut pokladníkem s roční odměnou 1000 K. Ještě v roce 1943 mohla valná hromada konstatovat, že stoupají vklady, a opět převést zisk do reservního fondu. Bylo také konstatováno, že i kontrola z Ústřední jednoty neshledala závad. Ovšem radost a uspokojení z dobré práce mohly být jen velmi omezené, temnější dobu Čechy nezažily.
I nejčernější noc se změní na světlé jitro, přišel květen 1945, II. světová válka pro Evropu skončila. Nastala doba konsolidace poměrů. To se týkalo i poměrů na finančním trhu. Obnovená Československá republika musela zvládnout chaotický peněžní oběh. V posledním mírovém roce činil úhrn oběživa 8,3 mld. Kč, ke konci října 1945 kulminoval na 123,5 mld. Kč. Úhrn úsporných vkladů v roce 1937 činil 85 mld. Kč, v roce1945 dosáhl 208 mld. Kč. Dekretem presidenta republiky z 19. 10. 1945 byla provedena měnová reforma. Veškeré vklady u peněžních ústavů byly zablokovány (vázány), šlo o 256 mld. Kč. Oběživo bylo nahrazeno dokonalou repudiací dřívějších peněz, začínalo se úplně znovu. Jakkoliv je toto opatření pochopitelné z makroekonomického hlediska, z pohledu mikroekonomie čestlické Kampeličky šlo o hrubý zásah do soukromého vlastnictví a pošlapání principů spolkové samosprávy. Situace to byla pro Čestlické velice svízelná. V Kampeličce měli například uloženy hospodáři své reservy, ale i mladé dívky svá věna, aby se v míru mohly vdát. Pokladník čestlické Kampeličky pan Josef Gut s posvěcením jejích orgánů činil vše potřebné, aby tvrdost dopadu této měnové reformy pro čestlické sousedy zmírnil. I čestličtí sousedé, zejména příbuzní, si vzájemně pomáhali peněžní reformu ustát. Na základě presidentských dekretů se pokladník Kampeličky 17. 9. 1945 stal rovněž takzvaným prozatímním národním správcem, který dočasně převzal všechny pravomoci.
Na 28. 11. 1945 svolal pokladník na Obecní úřad valnou hromadu. Sešlo se zde 11 členů. Ve své zprávě konstatoval, že v důsledku válečné doby velmi ochabla činnost spolku a nastal úbytek členů z 65 na 55. Nastalo však velké zvýšení objemu vkladů (přes 1 milion Kč.), což je následkem většího oběhu peněz a jejich znehodnocení. Byla rovněž schválena revizní zpráva Ústřední jednoty a závěry k ní. Potíže nastaly při volbě nových orgánů: do představenstva byli zvoleni pánové: Bedřich Dvorský (starosta představenstva) za zemřelého Františka Bareše, Jaroslav Krbec a Otto Svoboda. Do dozorčí byli zvoleni pánové: František Javůrek, Josef Hudec, farář z Čestlic, a Josef Komárek, zedník z Čestlic. Orgány Kampeličky tak zůstaly neúplně obsazeny. Bylo konstatováno, že neúplné obsazení orgánů je způsobeno malou účastí, a tak nemohla být obsazena místa schopnými členy, kteří by zastali zodpovědnou funkci, a že se tak stane na Valné hromadě v roce 1946. Pokračoval tak proces obecnějšího nezájmu o věci veřejné zahájený okupací. Veřejná aktivita přinášela nebývalá rizika. Staletí budovaná rovnováha mezilidských vztahů na venkově se začala pomalu bortit. Přesto došlo alespoň k částečnému navrácení spolkové samosprávy a bylo rovněž schváleno zrušení vnuceného německého názvu Kampeličky.
Dovolení do potřebného počtu členů orgánů Kampeličky proběhlo na valné hromadě 29. 12. 1946 v obecní úřadovně (zapisovatel se stále bránil novému názvu MNV). Do představenstva byli přivoleni tito pánové: Jaroslav Svoboda, rolník z Čestlic, a Václav Kroužek, zedník z Čestlic. Do dozorčí rady byli přivoleni tito pánové: František Suchan, kovář z Čestlic, Josef Dvořák, rolník z Čestlic, a Václav Vačkář, rolník z Čestlic. Pokladníkem byl opět zvolen pan Josef Gut. Kampelička se pomalu začala vracet k normální činnosti. Většina vkladů však byla nadále zablokována. Zisk byl opět převeden do reservního fondu. Poslední svobodná valná hromada se konala 13. 7. 1947 v obecní úřadovně. Byla schválena uzávěrka a zisk z roku 1946 byl převeden do reservního fondu. Osud Kampeličky se však již nezadržitelně naplňoval. Společenské změny po únoru 1948 neměly o samostatné a nezávislé peněžnictví zájem, vše muselo být podřízeno centrálnímu řízení pod taktovkou „lidových mas“.
*
Poslední 32. valná hromada se konala v úřadovně MNV 26. 12. 1948 ve 14 hodin, přítomno bylo 12 členů z 59. Byl konstatován menší příliv vkladů, dále následovala zpráva o očistě společenstva od živlů nepřátelských lidově demokratickému zřízení. Dle nařízení Akčního výboru Národní fronty byl jmenován Akční výbor Kampeličky a seznam předán místnímu Akčnímu výboru, který tyto členy schválil. Národní správa nebyla dosazena, žádný člen společenstva nebyl vyloučen. Proběhly dokonce volby, ve kterých byl do představenstva za pana Otto Svobodu zvolen pan Josef Dvořák, mladší rolník z Čestlic, a do dozorčí rady za pana Josefa Dvořáka pan Václav Novák, rolník z Křeslic.
Nutno říci, že tato valná hromada proběhla po nešťastném obecním puči z přelomu února a března 1948, kdy byl samozvaným Akčním výborem vyštván starosta (předseda MNV) pan Jaroslav Krbec a další člen MNV pan Jaroslav Svoboda. Po následující šikaně novopečených obecních „vládců“ a rozdělení obyvatel obce na „dobré“ a „špatné“, spojené například s odebráním volebního práva. Razítko Kampeličky s podpisem se objevuje v obecní kronice, kdy 23. 11. 1948, spolu s 19 ostatními organizacemi z Čestlic, „udělovala“ čestné občanství Klementovi Gottwaldovi. 20. 7. 1948 byla zbavena samostatnosti Ústřední jednota a byla začleněna do direktivně řízeného Lidového peněžního ústředí. I toto jsou drobné ukázky tehdejších celospolečenských změn.
Těmito revolučními kroky byl dále rozšířen množící se všeobecný trend nepéče o veřejné věci. Činovníci čestlické Kampeličky tehdy prokázali velkou statečnost, když se snažili udržet její činnost v tradičních kolejích a zachovat dříve dodržované způsoby. Proti silnému proudu však neměli šanci, dny čestlické Kampeličky již byly sečteny. Poslední písemná zpráva o jejím fungování je v knize protokolů dozorčí rady z 30. 11. 1949, kde je konstatováno, že oba činovnické sbory Kampeličky složené z těchto pánů: představenstvo: Bedřich Dvorský, Jaroslav Krbec, Jaroslav Svoboda, Václav Kroužek, Josef Dvořák (jména jsou špatně čitelná) a dozorčí rada: Václav Vačkář, Josef Hudec, František Javůrek, se shodli z důvodů nepatrného stavu vkladů a malého činnosti ústavu na sloučení čestlické Kampeličky s Kampeličkou v Průhonicích. Orientace na průhonickou Kampeličku byla logická díky mnohaleté spolupráci čestlických a průhonických sousedů. Kdy a jak došlo k formálnímu zániku Kampeličky je nejasné, ve vloženému listu s přípisem představenstvu (z 27. 12. 1949), je konstatováno, že Kampelička bude sloučena z rozhodnutí nadřízených orgánů s Okresní záložnou v Říčanech. Tyto záložny převzaly všechny závazky a pohledávky, ale i movitý inventář Kampeliček. Spolková samospráva tím byla zcela pošlapána.
Tyto akce proběhly pod různými hesly a s množstvím líbivých přívlastků: o vůli lidu, obraně světového míru, kompetentních odbornících, omezení vlivu venkovských boháčů, lepšímu celospolečenském využití prostředků, větší bezpečnosti a výnosech vkladů a podobně. Hodnotit však můžeme to, že byl zkonfiskován majetek a reservní fond, který byl 39 let naplňován ze zisku a měl sloužit ne k potřebě členů, ale k mravnímu a hmotnému povznesení spolkového obvodu. Tento fakt však revolučně zapáleným likvidátorům lidového peněžnictví v Čechách jaksi unikl. Odnětím těchto prostředků z našich obcí se spolu s mnoha dalšími negativními faktory podepsalo na dalším vývoji venkova. Likvidátoři lidového peněžnictví v Čechách, zejména ti na obecní úrovni, si ani neuvědomovali, že likvidují organizace, které byly ve své podstatě sociálnější a solidárnější, než jimi nabízený „nový“ způsob správy věcí veřejných. Revoluce jsou ze své podstaty agresivní a nesmiřitelné. Revolucionáři nediskutují, nenaslouchají, pouze nekompromisně hlásají a bojují za světlé zítřky.
Příklad země, která se obešla bez těchto revolučních změn, je možné vidět v sousedním Rakousku, kde takzvané ”Raiffeisenky”, zakládané ve stejné době, na stejném principu a podle stejného zákona jako české Kampeličky, fungují přizpůsobeny současným nárokům ku prospěchu rakouského venkova dodnes.
*
Nedobrovolné sloučení Kampeliček s Okresními záložnami byl jen začátek centralizace. V roce 1952 byly Okresní spořitelny a záložny sloučeny do Státní spořitelny, která byla hlavním kanálem při provádění drastické měnové reformy v roce 1953 pro obyvatelstvo. Po roce 1968 se přejmenovala na Českou státní spořitelnu.
V nových společenských podmínkách po roce 1989 již však model centrálně řízeného peněžnictví nevyhovoval. Česká státní spořitelna byla, stejně jako jiné součásti národního hospodářství, v roce 1992 státem formálně zprivatizována pod názvem Česká spořitelna, a.s. Z jejího základního jmění ve výši 5,6 mld. korun byl bezplatně převeden 20% podíl na obce a města České republiky, jako částečná náprava nedobrovolného zestátnění lidového a komunálního spořitelnictví. Při tomto bezplatném převodu dostal akcie České spořitelny, a.s., i Obecní úřad v Čestlicích. Na konci 40. let zabavený majetek a reservní fond čestlické Kampeličky, poctivě nahospodařený místními hospodáři, se tak po více jak 50 letech v jiné formě částečně vrátil do své obce. Nové společenské poměry snad umožní, aby mohl dále složit k mravnímu a hospodářskému prospěchu bývalého spolkového obvodu, což bylo jeho původní poslání. Další osudy tohoto majetku mají čestličtí opět ve svých rukou.
Úplná privatizace České spořitelny, a.s., byla završena v roce 2000 nalezením strategického vlastníka v rakouské ERSTE Bank, která od státu koupila majoritní podíl (52,07 %) na základním jmění společnosti. Tímto krokem vstoupilo tradiční české spořitelnictví plně do současného globalizovaného světa mezinárodních finančních trhů.
*
Čestlická Kampelička, založená před 90 lety a nedobrovolně zrušená před více jak 50 lety, nezanikla zcela beze stopy. Stále ještě žije v paměti mnoha starších obyvatel Čestlic a okolí. Na jejich půdách a jiných skrýších lze nalézt staré zaprášené spořitelní knížky, dětské střádanky nebo sborníček k 25 letům její činnosti. V archivu České spořitelny, a.s., v Praze jsou zachovány úřední knihy Kampeličky. Jde o knihu protokolů valných hromad, dvě knihy protokolů představenstva, knihu protokolů dozorčí rady, knihu závodních podílů (členských podílů), knihu se seznamem činovníků spolku, knihu členů spolku, dvě knihy účetních závěrek a knihu bilanční. Zápisy v knihách byly vedeny ručně a jsou dodnes dobře čitelné. Volně jsou v těchto knihách vloženy další úřední písemnosti, jako jsou například návrhy na zápis u Obchodního soudu a Zprávy o výsledcích revizí. Tyto archiválie by si zasloužily podrobnější zpracování, než mohla pojmout má vzpomínka.
Společenské změny v posledních deseti letech přinesly pro Čestlice hodně nového. Na polích bývalých čestlických hospodářů vyrostla rozsáhlá obchodní zóna a podobně jako si dříve hospodáři, kteří k řešení svých finančních potřeb spojených s realizací úrody z těchto polí založili svoji Kampeličku, vynutil si finační obrat spojený s novými podniky na těchto polích vystavěných otevření pobočky České spořitelny v „Hypernově“, pobočky IPB (dnes ČSOB) v „Makru“ a pobočky eBanky ve „Spektru“, pro uspokojení potřeb návštěvníků obchodní zóny. Došlo tak po dlouhé době, i když v jiné formě a podmínkách, k návratu finančních institucí do Čestlic.
Použité materiály:
- Archiválie čestlické Kampeličky uložené u České spořitelny, a.s.
- „Sborník“ Kampelička spořitelní a záložní spolek v Čestlicích zapsané společenstvo s neobmezeným ručením ke své Jubilejní a řádné Valné hromadě dne 14. června 1936
- Materiály z archivu rodiny Krbců z Čestlic, nyní ve správě rodiny Slaměníkovy tamtéž
- Rukověť úvěrního družstevnictví, WOCCU 1994, výběr a překlad Coop International Praha
- Třicet let zemědělské práce družstevní, 1928
- Historie peněžních družstev na území české republiky, Družstevní Asociace, 1994
Přílohy:
- Výběr z ”Návodu kterak založí se Spořitelní a záložní spolek” z roku 1910
- Výběr ze ”Sborníčku” vydaného k 25 letům Čestlické Kampeličky
- Úvaha k současnému stavu družstevního peněžnictví
Výběr z „Návodu kterak založí se Spořitelní a záložní spolek“ z roku 1910:
Obvod, na nějž působnost těchto záložen se rozšiřuje, nesmí býti velký; z pravidla jest to jedna nebo více sousedních obcí (malá farní obec, školní obec). Nejvhodnější jest, zahrnuje-li obvod spolku 1000 až 2000 duší. Tím se usnadňuje, jak zkušenosti učí, obzvláštní jistota při poskytování zápůjček. Neboť jest jasno, že představenstvo spolku snáze posoudí, kolik zapůjčiti lze sousedovi, jehož poměry majetkové a mravní zevrubně jsou známy, než kdyby zápůjčka dána býti měla člověku cizímu, jehož poměry pro vzdálenost těžko se vyšetří a těžko kontrolují. Jedině této zásadě děkují spolky ty, že velmi zřídka se u nich přihodí při zápůjčce ztráta. V malém obvodě mimo to snáze podpoří se spořivost i drobných vkladatelů.
Spolky tyto jsou společenstva založená na základě zákona ze dne 9. dubna 1873 s neobmezeným ručením. Této poslední vlastnosti jest zapotřebí, poněvadž spolky ty jsou malé a nevzbudilo by tudíž ručení obmezené důvěru obyvatelstva. Mimo to zvyšuje se tím u představenstva vědomí o zodpovědnosti a zajištěna je tak bezpečná správa. Tím, že členové představenstva jsouce sami členy, ručí rovněž neobmezeně, zamezeno jest, aby prováděli spekulativní obchody peněžní.
Správa spolku sestává z představenstva a dozorčí rady a vykonává se bezplatně. Toliko skutečné hotové výdaje se hradí. Kde není mužů, kteří by obětovali trochu práce ve prospěch stavu svého ochotně a nezištně, tam nechť raději upustí od založení Raiffeisenky. Pokladníkovi dostane se mírné roční odměny.
Podíly závodní jsou malé 10-20 korun a nezúrokují se výše než vklady úsporné. Jsouť spořitelní a záložní spolky sdružením ne na zisk, nýbrž na opravdovou a účinnou svépomoc.
Úvěr na směnky jest naprosto vyloučen a poskytují se zápůjčky toliko členům. Přitom musí dlužník udati účel takové zápůjčky, kterýž uvede se také v dlužním úpisu. Představenstvo má tak možnost sledovati, zdali zápůjčky ku danému účelu opravdu bylo použito, čímž vykonává zároveň znamenitý mravní vliv.
Ku splácení zápůjček ustanoveny jsou dle hospodářských poměrů dlužníka splátky a přiměřené lhůty až do dvou, po případě do čtyř let.
Příspěvků na správu neplatí se vůbec, toliko malé zápisné jednou pro vždy. Že takovými zásadami řídící se spolek působí mocně ku zlepšení hmotných i mravních poměrů svého členstva i svého okolí, nelze popříti.
Výběr ze „Sborníčku“ vydaného k 25 letům Čestlické Kampeličky:
K nabytí členství Kampeličky nerozhoduje jmění. Je to dobře, má-li člen a dokonce činovník Kampeličky nějaký majetek, protože ručí za spolek veškerým jměním. Ale jinak je hlavním požadavkem, aby člen byl člověk pořádný. Všude, také v Kampeličce platí, že lepší pořádný chudý, než nepořádný bohatý. Pořádný chuďas může zbohatnouti, nepořádný bohatec jistě zchudne.
Kdo je znám jako chytrák, nebudiž brán do řad členstva a tím méně dlužníků. Starosta a pokladník mají příliš mnoho práce, než hlídati členy, na než není spolehnutí.
Kdo je znám, že nerad platí, ať se o členství ani neuchází. Členství samo není mu nic platno a opatrní činovníci by mu úvěr ani neposkytli, aby se uvarovali nepříjemností.
Ze šetrnosti neroste jen jmění jednotlivců, ale také blahobyt celku.
Šetrností upevňuje se a rozmnožuje se radost z práce. Kdo utratí celou mzdu, služné a vůbec výdělek, ten při každé potřebě, s níž nepočítal, je nespokojen, protože se mu zdá, že není dost odměněn. Pak už je jen malý krok k nepoctivosti, ať zpronevěře, ať krádeži.
Na jednu a tutéž věc mohou býti různé náhledy a názory. Kolik hlav tolik náhledů, někdy těchto náhledů ještě více. Jsou totiž lidé, kteří volají na př. po demokratické svobodě a pevné ruce zároveň, jsou pro parlamentarismus, ale proti politickým stranám a pod. Ať již tak či onak, přece jedno zůstává jisto: společnému úsilí a vytrvalosti se podaří dosíci společného cíle snáze, než když každý půjde svou cestou, jak sám za dobré uzná.
Michal Streubel
(článek byl uveřejněn ve 4. čísle zpravodaje Herold Společnosti přátel historické vlastivědy regionálního klubu Praha 11)
Úvaha k současnému stavu družstevního peněžnictví v České republice
Mezi některými lidmi v naší zemi stále dřímala myšlenka svépomocného lidového peněžnictví, společenské změny po roce 1989 umožnily mimo jiné i realizaci jejího návratu. Bohužel tento experiment se ukázal jako neúspěšný. Povrchně a horkou jehlou provedený pokus o masový návrat lidového peněžnictví do Čech v polovině 90. let, vsazený do celkového kontextu obtížné vymahatelnosti práva a společenských pohybů hledajících novou rovnováhu, nepřinesl očekávaná pozitiva, ale naopak myšlenku svépomocného lidového peněžnictví velice poškodil. Novými propagátory byl bohužel využit relativně nejméně bezpečný model lidového peněžnictví v podobě i dříve existujících takzvaných „Občanských záložen“ s omezeným ručením členů a nově s neomezeným spořitelním obvodem. Tato nová Spořitelní a úvěrní družstva a celé hnutí si neoprávněně přisvojila název ”kampeličky”. Přestože je nutné ocenit snahu mnoha poctivých nadšenců pro obnovení této myšlenky, neubráním se dojmu, že práce a úsilí těchto lidí zneužili někteří nečestní jedinci, kterým tyto v jádru ušlechtilé aktivity sloužily jako líbivý paraván k zakrytí jejich nekalých úmyslů. Pomocí halasné reklamy s příslibem nereálných úroků nalákali do pasti mnoho důvěřivých lidí. Dalšími negativními faktory byl morální hazard umožněný nedokonalým systémem pojištění vkladů a zneužití kladných vzpomínek na dřívější fungování Kampeliček. Po prapůvodní myšlence o mravním a hospodářském prospěchu členů a celého obvodu zůstala jen hořkost v srdci mnoha zklamaných lidí. Obnovení ztracené důvěry bude dnes v době mnoha dalších možností velice obtížné.
Je smutným faktem, že dnes v obnoveném systému svépomocného lidového peněžnictví v naší zemi po pár letech činnosti bohužel chybí 9,3 mld. Kč vkladů. Jde o vklady, které byly uloženy v družstevních záložnách v nucené správě (9) a v konkurzu (7), jejichž návratnost je vážně ohrožena. Celkem je dnes v ČR evidováno 93 družstevních záložen. V těchto záložnách je celkem uloženo 10,4 mld. Kč vkladů, je zřejmé, že 90 % vkladů je ”zmrazeno” Mnozí novináři zcela bez znalosti souvislostí užívají pro rozčarované družstevní vkladatele nevhodné pojmenování ”kampeličkáři”. Současné negativní výsledky tohoto neuváženého a nezvládnutého experimentu velice poškodily jméno čestného muže MUDr. Františka Cyrila Kampelíka (1805-1872), neúnavného propagátora vzájemné svépomoci na českém venkově.
Věnováno naší prababičce Františce Trousilové, rozené Vačkářové v Čestlicích