Kamenné kříže na Litoměřicku
Kamenné kříže patří do široké skupiny drobných terénních památek, jde zpravidla o menší monolitický objekt, jehož hlavním výtvarným motivem je kříž. Nejčastějšími typy jsou křížový kámen (kamenná deska s křížem) a prostý kamenný kříž, méně častým typem je kruhová stéla. Na objektech jsou někdy i nápisy, vyobrazení zbraní, nástrojů a postav. Vyskytují se nerovnoměrně po celé naší zemi, hustěji v regionech: příhraniční Severočeské okresy, sever Západních Čech, široké okolí Plzně, širší region Jihlavska zasahující až k Brnu, severní okolí Hradce Králové, a Olomoucko. I tyto nenápadné kameny roztroušené v terénu s dalšími památkami vytváří náš domov, kulturní krajinu po staletí zvelebovanou lidskou rukou.
Při setkání s kamennými kříži vyvstane mnoho otázek. O původním významu se vedou diskuse a existuje několik teorií: pamětní význam (zejména smrtelné události), smírčí význam (smírčí smlouva a povinnosti pachatele), hraniční znamení, misijní původ, projevy germánské symboliky, symboly rekatolizace, znamení u cest. Obecně soudíme že nám: připomínají místní nešťastné události; poodhalují osudy předků i když milosrdný čas zhojil rány; přibližují časy, kdy stálo zato, věnovat se s pokorou neštěstí jednoho člověka. Pochází převážně z 15. až 18. století a jsou často nejstaršími památkami katastru. Užívají se pro ně různé názvy: smírčí kříže, baby, švédské kříže, cyrilometodějské kříže, pamětní kameny a slitební kameny. Neexistuje ani přesná hranice s jinými památkami (mezníky, náhrobky, kamenné stély). I dnes však platí slova Waltera von Dreyhausen, který vydal v roce 1940 soupis českých kamenných křížů, „důležitější než hledání výkladů je péče o tyto památky”.
Badatelský zájem o ně u nás sahá do poloviny devatenáctého století. Dnes na něj navazuje, již více jak patnáct let, skupina nadšenců volně sdružených pod patronátem muzea v Aši, kteří na vlastní náklady a ve svém volném čase zdokumentovali více jak 2.000 kamenných křížů, 680 mezníků, 732 ostatních památek, vybudovali centrální evidenci (s rozsáhlým fondem fotografií, dokumentačních prací a bibliografií o 1.072 položkách), bohatou knihovnu a zachránili několik objektů. Spolupráce s badateli z Německa a Polska byla korunována 30.4-2.5. 1998 Mezinárodním kongresem v Teplé. Dosavadním vrcholem je vydání soupisné knihy „Kamenné kříže v Čechách a na Moravě” v roce 1997. Stala se novým impulsem pro badatele. Za rok po vydání jsme v Aši shromáždili 200 nových objevů (tučně názvy v textu).
Tento příspěvek přibližuje současný stav poznání kamenných křížů na Litoměřicku, nemá ambice konečných závěrů, jde o zastavení na nekonečné cestě ochrany a výzkumu těchto památek. Předem se omlouvám za nepřesnosti, kterých jsem se i při nejlepší snaze dopustil. Budu rád, když mi vážení čtenáři předají své připomínky a postřehy do redakce, nebo se obrátí přímo na muzeum v Aši.
Na Litoměřickém okrese v hranicích z roku 1999 se kamenné kříže vyskytují relativně řídce. Výskyt nepřímo navazuje na hustěji pokryté severočeské okresy. Naše Ašská společnost dosud nenašla ke škodě obou stran v této oblasti žádného spolupracovníka ani příznivce. Historie oblasti, členitost terénu a zmínky v literatuře však opravňují k předpokladu, že nás v této oblasti mohou čekat nové nálezy. Relativně malý výskyt objektů je také vhodný k rešeršní práci s archiváliemi při hledaní jejich původního významu.
Objekty jsou dále v textu nazývány podle příslušné obce a číslem centrální evidence. Rozměry uvádím v závorce, v pořadí výška, šířka a síla objektu v cm. Měřeny jsou na viditelné části mezi nejvzdálenějšími rovnoběžkami ohraničujícími objekt.
Budyně nad Ohří 0505
Stojí za zdí městského hřbitova. Nízký kamenný kříž, jehož tvar se vlivem eroze postupně ztrácí (65x61).
Dubany 01054 (u Libochovic)
Stával mezi Dubany a Křešínem v polovině oblouku tratě, která přetínala dvakrát silnici. Naposledy ho popsal badatel Karel Šrámek v roce 1926. Plochý kámen s reliéfem řeckého kříže z větší části zabořen do země (50x80x25)
Opárno 0629
Stojí v Opárenském údolí, asi 200 m před bývalým Císařským mlýnem mezi cestou a potokem. Plochá kamenná deska pravidelných rozměrů. Provedení a dolní část kamene dokazuje, že původní poloha byla vertikální. V zrcadle, které tvoří linka, je patriarší kříž a nápis: DENEN A 1680 IN DER PEST GESTORBENEN UND HIER GEGRABENEN MÖCHTE GOTT GNADIG SEIN AMEN. Dále RENOVIERT 1830. Kámen byl zřejmě zhotoven jako náhrobek nad hromadným hrobem obětí moru. (106x60x13).
Vetlá 1848 (u Roudnice nad Labem)
Vsazen v boční zdi místního kostela (vpravo od vchodu). Kamenný kříž, v pravidelné kruhové hlavě obrysový golgotský kříž. (55x70).
K území litoměřického okresu se vztahují ještě údaje o dalších objektech, které nebyly dosud nalezeny, ani lokalizovány a evidovány: kruhová stétla v Hrušovce, křížový kámen v Dolním Týnci a kamenné kříže v obcích Horní Chobolice, Malé Žernoseky a Robeč.
Otevřenou rovněž zůstává otázka takzvaného „menhiru” u Dlažkovic, který je zmiňován některou literaturou. Objekt stával 500 metrů od rozcestí zámecké cesty a silnice do Lkáně, byl však sedláky zakopán a na jeho místě stojí dnes železná „boží muka”. V mnoha případech dochází k zaměňování těchto památek a k vzájemnému prostupování evidencí zájemci o kamenné kříže a zájemci o kamenné stély „menhiry”, jelikož není možné přesně určit metodickou hranici.
Základní statistické srovnání kamenných křížů na Litoměřicku
Vzhledem k omezenému výskytu nelze provést statistické srovnání jako u jiných okresů a je provedeno pouze naznačením metody. Porovnávány jsou pouze objekty evidované do září 1999 Ašským muzeem. Na okrese jde o 4 objekty. Z nich po vydání knihy „Kamenné kříže v Čechách a na Moravě byl evidován 1 objekt. Na popsaných objektech se vyskytují tato vyobrazení:
- nápis 1x,
- letopočet 1x,
- zobrazení kříže 3x.
- Nejstarší vročení objektu 1680.
Pouze u jednoho objektu Opárno (0629) známe zřejmě jeho původní účel.
Porovnání rozměrů je provedeno pouze z množiny zaznamenaných údajů.
| cm | Maximální | cm | Minimální | |
| Výška | 106 | Opárno 0629 | 50 | Dubany 1054 |
| Šířka | 80 | Dubany 1054 | 60 | Dubany 1054 |
| Síla | 25 | Dubany 1054 | 13 | Opárno 0629 |
Jeden evidovaný objekt dnes neexistuje a dalších 6 literaturou zmiňovaných se nepodařilo nalézt. To ukazuje na problémy spojené s jejich ochranou. Problematická je i centralizace objektů do muzea, nebo lapidárií. Jde o chvályhodnou snahu tyto památky chránit, ale vytržení objektu z jeho prostředí a druhotné „uskladnění” je až poslední vhodnou možností ochrany. Je však nutné říci, že pro ochranu objektů v otevřené krajině nebyl dosud nalezen vyhovující model. Drastické společenské změny a nevybíravé změny vlastnických vztahů v posledních 55 letech narušily rovnováhu kulturní krajiny a zničily tradiční vztahy vlastníků pozemků a dalších obyvatel k těmto památkám, běžné v zemích, které tyto změny neprodělaly. Nalezení nové rovnováhy nejen v této oblasti je však dlouhodobá záležitost.
Ochrana a výzkum kamenných křížů nikdy nekončí a jistě přiláká i další zájemce, třeba jako součást školní vlastivědy. Dále hledáme funkční model, který by bránil mizení těchto památek. Ochrana platným právem je velice slabá. Vždy lepší než zákon je upřímný zájem o tyto památky a jejich návrat do obecného povědomí. Pouze rostoucí počet spolupracujících zájemců je příslibem budoucnosti kamenných křížů. Tento soupis může také posloužit jako námět na výlety s netradičním cílem. Napětí při dohledávání kamenných křížů přinese hodně radosti. Při návštěvě objektů je nutné ctít a respektovat vlastnická práva. Nové objevy na nás čekají nejen v terénu, ale i v archivech. Společně usilujme, aby k nám stále více kamenných křížů promluvilo.
Michal Streubel
Praha
(článek byl uveřejněn v letním čísle ročníku 2000 zpravodaje Městského úřadu v Třebenicích „Český granát“, verze před gramatickou korekturou)