Na okraj ”Tipu na výlet z čísla 2/2001”
Je chvályhodné, že nás časopis Turista zve do málo navštěvovaných míst Čech, ale bohužel ne vše je tak optimistické a obdivuhodné.
Nejprve k problému ”Známý neznámý Svatý Jan”. Článek nás stručně seznámil s historií místa, popsal činnost filmařů a pozval k návštěvě ”pohádkového pekla”. I když pomineme, že si filmaři pro kulisu pekla vybrali zříceninu kostela i to, že k potřebným povolením a vyjádřením státních orgánů bylo přistoupeno dost volně, nelze již jen tak přejít skutečnost, že filmaři onen zmiňovaný nátěr pekelných kulis na stěnách zříceniny kostela odstranili jen velice zběžně a tyto pekelné barvy budou památku ”zdobit”, dokud je po pár letech nesmyje déšť.
Proti tomu se ozvala v místním tisku statečná Monika Millianová. Filmová lobby však velice dobře pracovala s veřejným míněním a pomocí ”omračujících” argumentů obhajovala své počínání. Nečinná bohužel zůstala i místní inteligence i místní kulturní sféra. Čestnou výjimkou potvrzující pravidlo se stal profesor Milan Knížák (chalupář z nedalekého Klíčova), který se postavil na stranu památky.
Velice podrobně, s výrazným osobním prvkem, přesto však s profesionální precizností, popsala tento problém předsedkyně Svazu historických sídel Čech, Moravy a Slezska paní Anna Matoušková. Její příspěvek: ”Kraj mizejících kostelů, aneb od osobního prožitku k formulaci obecnějšího problému” byl uveřejněn ve svazku číslo 6. souboru sborníků vydaných při příležitosti Konference o krajině nazvaných Tvář naší země – krajina domova. Autorka v něm rozebrala přístup naší generace k památkám a konflikty vznikající při jejich využívání. V tomto souboru sborníků publikovali své příspěvky o kulturní krajině také někteří zástupci organizované i neorganizované české turistiky.
Byl jsem tedy udiven, když jsem se z Turisty dozvěděl, že se kulisy pekla ve zřícenině kostela mají snad stát turistickým cílem. Je to opravdu ten Klub českých turistů, který za první republiky vzal pod svou ochranu mnoho památek, zejména hradních zřícenin, které po nešťastné pozemkové reformě ztratili zdroje své údržby? Je to stále ten Klub českých turistů, který do posledních válečných čísel svého časopisu (1944) udržoval kvalitní rubriku Památková hlídka? Mají se dnes stát turistickým cílem místa spojená s virtuálním životem fiktivních filmových hrdinů, máme slzet u fiktivních hrobů?
Obecněji, je pěkné, že nás Turista pozval do zachované přírody u Kočova a u Hadovky, kde lze načerpat nové síly. Vážím si každého i drobného krůčku k lepšímu. Není však možné pominout to, že tato zplanělá krajina ležící severozápadně od Plzně je také krajinou umírajících kostelů, krajinou kde za posledních 55 let zmizelo mnoho zejména drobných sakrálních památek (lhostejností, cíleným ničením a nově i krádežemi). V této krajině zpustlých nebo napůl obydlených obcí je zpravidla obtížné nalézt dobré občerstvení a veřejná doprava o víkendech je zde velice řídká. To turisty spíše odradí. Lze si jen přát, aby si naši turisté ze svých cest třeba v rámci Euroranda přinesli poznání, že v evropských zemích na jih, západ a sever od nás se s krajinou zachází zpravidla šetrně, chrání tam i zříceniny kostelů a nejrozmanitější turistické a další spolky pečují o kulturní památky své země. Jistě víme, že nejen v této oblasti máme co dohánět, ale právě díky činnosti předválečného Klubu českých turistů i na co navázat. V naší milé zemi nebylo zatím zničeno nic tak cenného a monumentálního jako byly v nedávné době sochy Budhů v Afganistanu, ale s drtivými argumenty, že památky již neslouží původnímu účelu a tak je můžeme ponechat osudu, nebo s nimi nakládat podle libosti (zejména s ohledem na momentální ekonomický či politický zájem) máme bohužel také bohaté zkušenosti. U nás si ničíme přírodu a kulturní památky sice po malých krůčcích, zato však vytrvale. Zkusme na svých cestách, třeba v údolí Hadovky, o tom alespoň přemýšlet.
Michal Streubel
(reakce v časopise Turista nebyla uveřejněna, verze před gramatickou korekturou)