Pruský kříž stojí v Chodově již 140 let
Jedna z nemnoha dochovaných historických památek pražského Jižního Města tzv. Pruský kříž v Bartůňkově ulici, zdobí tuto část našeho města již 140 let. Podle podání hostivařské farní kroniky byl postaven z části náhrad za válečné škody z roku 1866. Stalo se tak prý na popud litochlebského hospodáře Františka Pletichy, který svým příkladem přesvědčil ostatní. A tak na bývalé křižovatce, kde se potkávaly cesty z Chodova, z Litochleb, z Kateřinek, z Kunratic a z Šeberova, mezi sedmi lípami, byl postaven nový železný kříž na vysokém žulovém podstavci s letopočtem 1868. Stojí v místě, kde do začátku 19. století údajně stával kříž dřevěný. Slavnostní posvěcení kříže bylo vykonáno na svátek Nalezení sv. Kříže dne 3. května 1868 hostivařským farářem Antonínem Horou a kaplanem Antonínem Hermanen. Podle zmíněné kroniky se slavnosti tehdy zúčastnilo čtyřtisícové procesí. Přepis popisu této dávné slavnosti ze starodávné hostivařské farní kroniky najdete ve Fchodovinách.
Kříž zde vydržel do dnešních dní. Pamatuje přeměnu spojených obcí Chodova a Litochleb ze spořádané, zemědělské vesnice na moderní a dynamické pražské předměstí, zánik zdejšího selského stavu i pustošivé časy výstavby sídliště, kdy ohrada jednoho staveniště stála před ním a za zády mu projížděly těžké náklaďáky. Pamatuje také období První republiky, kdy na druhé straně ulice stál tzv. Kámen republiky s bronzovou nápisovou deskou, který zde nechala ve 30. letech 20. století postavit chodovská obec Baráčníků. Tento kámen později překážel výstavbě sídliště a byl nejprve převezen na hřbitov a později již s kamennou nápisovou deskou umístěn do pietního háje u dnešního Litochlebského náměstí. Starý kříž se po odvozu zeminy při stavbě sousedního paneláku mírně nachýlil dozadu, snad na znamení pokřivené doby, ztratil část svých ozdob, zlatou barvu Krista a nápisů nahradila bílá, ale stále je pevným místem spojení člověka s božím řádem. Kříž je dnes udržován místními obyvateli, kteří zde sekají trávu, zdobí ho květinami a zapalují u něho svíčky. Stejně jako dříve i v dnešní době se u kříže občas pořádají malé slavnosti. Vztahuje se k němu i několik pověstí.
Letošní výročí přimělo členy občanského sdružení Chodov k tomu, aby trochu opravili kříž i okolí. Pomocí nových obrubníků stabilizovali usazení soklu do země. Největší díl práce odvedl členové sdružení pánové Štyler a Zlámal. Pomocí zkušené firmy manželů Šubertových, která v roce 2006 opravila historickou pumpu v ulici U Kolonie, jsme nechali svařit a opravit odpadlé litinové paprsky svatozáře, které jsme po jejich nabarvení vrátili nahoru na kříž. Očistili a přebarvili jsme korpus Krista, obnovili jsme nápis INRI na štítku i letopočet 1868 na kamenném soklu zlatou barvou, která je jako původní uváděna ve zmíněné kronice. Změřili jsme také přesně rozměry kříže a podstavce i jeho polohu GPS. Tyto informace doplní zápis na kartě památky (e.č.7195) v centrální evidenci drobných památek vedeným Společností pro výzkum kamenných křížů při muzeu v Aši. Při opravách jsme přemýšleli, k čemu asi sloužil šroub v dolní části dříku, jestli kříž dříve zdobila ještě lucerna (na šroubu mohl držet závěs pro lucernu, spodní štítek s nápisem, nebo reliéfní dekorace nějakého světce. Nenašli jsme nikoho, kdo by si původní účel dolního šroubu pamatoval. Odpověď na nás možná čeká v archivech. Slavnost znovu posvěcení kříže vykonal v sobotu 3. května 2008, tj. 140 let po prvním posvěcení, administrátor chodovské farnosti Karel Kočí za účasti mnoha obyvatel Jižního Města a členů klubu vojenské historie Gardecorps v dobových uniformách z poloviny 19. Závěr slavnosti ozdobila duha na obloze.
Původní obec Chodovsko-Litochlebskou dříve zdobily ještě další drobné památky. Obecní zvonička se zvonem ze zrušené kaple ve tvrzi. Ten to zvon byl od roku 1938 umístěn v kostele a byl zrekvírován německou armádou za II. světové války. Socha sv. Izidora madridského, po které zbyl do dnešních dní jen sokl s novodobým křížkem na dolním Konci Starochodovské ulice. Železný kříž, který stával u cesty do Hostivaře, přibližně v místech u dnešní křižovatky ulic Ke Stáčírně a Květnového Vítězství, ztratil se zřejmě při výstavbě sídliště. O těchto památkách se toho do dnešních dnů mnoho nezachovalo, jediná fotografie sochy sv. Izidora byla publikována kronikářem MČ P11 Jiřím Bartoněm ve zpravodaji Městské části Praha 11 Klíč číslo 11/2004. V některých publikacích od Jiřího Bartoně je za ztracený kříž od cesty do Hostivaře považován současný opravený železný kříž z reliéfní dekorací sv. Jana. před zdejším kostelem sv. Františka z Asissi. Tento kříž byl do Chodova dovezen z Budyně nad Ohří a byl opraven a usazen v roce 2000 tehdejším farářem Václavem Chroustem.
Církevní památky a jejich patroni nás na Jižním Městě propojují s dávnými příběhy křesťanské víry. Práce sv. Jana Křtitele, (patron hostivařského kostela), sv. Izidora, sv. Heleny, sv. Františka, sv. Jana Evangelisty a bl. Matky Terezy je pro nás velkou inspirací. Mezi členy a příznivci občanského sdružení Chodov se pomalu realizuje záměr navrátit do Chodova sochu sv. Izidora a obnovit zaniklý kříž u cesty do Hostivaře.
Věříme, že památníky minulosti našeho domova bude ještě dlouho místem připomínky božího řádu, ozdobou našeho města, a že vždy najdou ochotné opatrovatele.
Pověsti o tzv. Pruském kříži
Ničitelé
Ze starších časů se traduje, že někdy na začátku 20. století se tři chodovští chasníci vsadili, že kříž povalí a rozbijí. Svůj hanebný skutek vykonali a kamenný sokl dokonce vozili po okolí na trakaři na důkaz své síly. Dobří lidé kříž opravili a znovu postavili. Všichni tři ničitelé do roka po svém hanebném skutku prý zemřeli. Podobný příběh někteří vkládají až do 50. let 20. století, kdy byl ze svého statku vyhnán největší sedlák a nastěhovali se do něj nezvaní obyvatelé. Tři z nich prý z pocitu neomezené moci a pýchy chtěli povalit i kříž, který stál nedaleko. Nepovedlo se jim to, ale prý do roka zemřeli.
Pokřivená doba
Někteří říkají, že v těžkých dobách naší země v 70. letech minulého století, kdy ve společnosti opět získala navrch falešná morálka, pokrytectví a bezohlednost, naklonil se kříž mírně dozadu, aby naznačil pokřivení doby. Někteří spojují jeho nachýlení již s 50. léty 20. století. Dozadu nachýlený zde stojí dodnes a nikdo nenašel zatím odvahu kříž narovnat.
Černé mše
Podle podání okolních obyvatel objevovaly se v nedávné době v blízkosti kříže pozdě v noci tajemné černě oděné postavy s pochybnými ozdobami na krku. Zapalovaly u kříže svíce a chtěly provádět nějaký tajemný rituál, chodily okolo kříže a tloukly hlavou o zem. Některé osoby dokonce začaly lézt po kříži. Vzbuzení sousedé však rázně ukončili jejich noční dýchánek. Ještě několikrát se tito nezvaní hosté pokusili zneužít posvátného místa, ale nenašli zde pro své hloupé kousky pochopení.
Smiřovatel a inspirátor
Při letošních opravách kříže, se u kříže zastavovalo mnoho obyvatel, aby přispěli radou, vzpomínkou, nebo námětem. Diskuse to byly velmi zajímavé. Jedni například tvrdili, že na soklu pamatují ještě další nápis kromě letopočtu, jiní, že zde leží pruští vojáci. Připomínali, že je kříž nachýlen, že má být při opravách pamatováno ještě na vysazení lip. Probírány byly také současné i nedávné příběhy z života v Chodově i v celé zemi. Vše probíhalo v příjemné sousedské atmosféře a i zastánci často velmi odlišných pohledů a postojů se dokázali pod křížem domluvit a společně obohatit přítomné zajímavým nápadem.
Michal Streubel
občanské sdružení Chodov