Přípravy

Pořádání akce oficiálně požadovalo družstvo vysokohorských turistů Severočeského kraje. Po častých urgencích a objasňování našeho záměru, ke kterému se rovněž přihlásila skupina vysokohorských turistů Východočeského kraje, jsem byl v roce 1967 vyzván k předložení trasy. Předložil jsem dvě alternativy.

První alternativa předpokládala přesun do Grenoblu na běžkách přes pohoří Les Bauges a Chartreuse v délce asi 150 km, po dojezdu pak výstavba tábora ve Villard de Lans. Tato alternativa schválena nebyla.

Došlo tedy k rozpracování alternativy druhé - pobyt ve stanovém táboře na dvou místech s hvězdicovými výlety na běžkách. Tato alternativa byla schválena a byla během příprav upravována, dále zjednodušována, až byla poměrně snadno realizovatelná.

Náš původní záměr byl příliš náročný a nebylo by jej možno, jak pro organizační náročnost přesunu materiálů (bez doprovodného vozidla), tak i pro různorodost skupiny, ve které přes velkou snahu při výběru účastníků bylo několik, ne zcela řádně vybavených a připravených jedinců, realizovat. U náročných turistických cest na západ nebylo tehdy možné a i dnes je velmi obtížné zajistit, aby všichni účastníci měli velmi dobrou kondici a hlavně stejný, nebo alespoň podobný názor na sportovně-turistický průběh akce. Byl vypracován a plněn plán přípravních akcí, fyzické přípravy byly zajišťovány dary pro ubytovatele - hlavně sklo, které pilně zajišťoval Standa Rolc.

Jako přípravné akce byly uspořádány dva zimní tábory a to na Luži, nejvyšší hoře Lužických hor, pro účastníky akce ze severních Čech jako tradiční předvánoční táboření v roce 1967, pro všechny účastníky pak počátkem ledna na Královce v Jizerských horách. K táboření na Luži je třeba uvést, že přes vrchol vede státní hranice s Německem, tehdy s NDR, která byla přísně střežena a musela být podána žádost ke vstupu na horu. Povolení nám pak přivezla Zdena z okresního velitelství Veřejné bezpečnosti v České Lípě přímo do Světlé pod Luží, kde ho jmenovitě zkontroloval pohraničník, který nás se samopalem doprovázel až na vrchol. Nahoře bylo nevlídně počasí a tak po půl hodině, když viděl, jak pilně stavíme stany sestoupil. Tohoto táboření se zúčastnila i má žena Zdena. Zajímavým účastníkem byl Standa Rolc, kterému jsem za množství pyrotechnických efektů při tábořeních na Klíči, za které si účtoval pouze malou část, nabídl místo ve skupině jedoucí do Grenoblu. Byl též o více než 10 let starší, než většina skupiny a neměl potřebné znalosti v zimní turistice. Bylo proto velmi nutné, aby na dvou přípravných akcích získal alespoň základní zkušenosti. Táboření na Královce připravoval Ctibor Podrábský - dále Bora - jako Liberečák. Scházel nám tehdy pouze Standa Paták ze Slušovic, který cestoval pak hlavně s taškami namísto velkého batohu. K tomu je třeba říci, že toto zanedbal i přes účast na obou přípravných akcích i Mojmír Říman - dále Mojmír - utržené ucho kufru ihned na nádraží v Praze - provizorní oprava mými řemeny a útrpné nošení, včetně použití taxi v Chamonixu kam to až k chatě vůbec šlo.

Obě akce proběhly v krásném drsném zimním počasí, v dobré pohodě a byly pro zdar akce nutné.