Shrnutí

Stručné články o naší akci se mi podařilo uveřejnit v tisku, byla otištěna jedna zdařilá fotografie našeho tábořiště ve Villard de Lans. Uvažovali jsme, že na začátku zimy 68/69 otiskneme další obrázky, k tomu ale již nedošlo. Rovněž tak bylo na chatě v Chamonix domluveno, že na setkání v červnu 68 , které slíbil uspořádat Zdeněk Groh, si promítneme naše diáky a předvedeme fotografie. K tomuto setkání však nedošlo, jistě k tomu přispěla i atmosféra Pražského jara, která nás pohltila. Uvažoval jsem ještě o oblastních setkáních u příležitosti táboření na vrcholcích hor (vycházelo to pěkně na Šerák, Ostaš a Kleť), ale s ohledem i na moji novou rodinou situaci (narodil se nám syn) už na tato setkání nezbylo sil.

Při 20. ročníku táboření na Klíči se mi podařilo svolat do Nového Boru část nás Grenoblistů - jak jsme si někdy říkali. Není dobré dělat více akcí dohromady, ukázalo se to i tentokrát (současně probíhal ještě seminář komise lyžařské turistiky UOT), prakticky jsme nestačili ani spolu trochu v klidu posedět. Většina bývalých účastníků se ale omluvila, což lze pochopit a s ohledem na moji organizačně nedomyšlenou akci, to snad bylo i dobře. Přijeli méně vzdálení účastníci - Vašek Karpíšek, Láďa Kulovaný, Běla a Bora Podrábských, já a Milan Hesoun z Písku se svým synem jediní vzdálenější účastníci. Standa Rolc již bohužel zemřel. Sešlo se tedy ca 44% účastníků. Na setkání účastníků 20. ročníku táboření na hoře Klíč jsem v neděli dopoledne dne 13. 12. 1981 promítal diapositivy z naší akce v Grenoblu 1968.

Mohu říci, že účastníci mnoha besed na kterých při různých příležitostech promítám diapositivy o zimním táboření vždy zaujmou obrázky z této naší akce, které vždy alespoň v počtu 4-5 kusů zařazuji do sestavy. Je velkou škodou pro českou turistiku, že se podobná akce nemohla opakovat při příležitosti dalších mezinárodních sportovních lyžařských svátků.

Určité přípravy byly konány před olympiádou v Innsbruku 1976, které ale nevyústili ve vyhlášení akce, opětovná příležitost byla v roce 1992 v Albertville, akci jsem připravoval a propagoval, zájem byl zejména na severní Moravě. Z vážných rodinných důvodů (má žena na operaci kyčle) i s ohledem na mojí vlastní situaci čerstvého soukromého překladatele a tlumočníka jsem byl rád když se nabídl Bora, - bývalý účastník, že zájezd povede. Bohužel se nepřihlásil dostatečný počet zájemců (nutnost naplnění autobusu) prý pro vysokou cenu. Vlaková možnost nebyla nabízena.

Ještě jednou nám svitla naděje, mimořádně za dva roky. Byl organizační posun zimní olympiády v Lillehammmeru na rok 1994 - tentokrát opět pro rodinné důvody (má žena po operaci druhé kyčle) a pro moji náročnou živnost, která sice běží, ale chce skoro všechen můj volný čas jsem se rozhodl, že tam pojedu jen s manželkou, které jsem to slíbil v roce 1967. Měl s námi jed i můj syn se svojí ženou. Já se synem bychom tábořili, pro ženy mělo být zajištěno levné ubytování. Při shromažďování údajů a korespondenci s organizátory jsme však získali silný dojem, že se především jedná o obchodní záležitost a že na tak zaměřenou akci nebudeme mít dostatek peněz. Skutečnost zřejmě nebyla úplně tak tvrdá a na víc když jsme v televizi viděli stovky, možná tisíce lidí, kteří u tratí s naprostou samozřejmostí přenocovávali, měli jsme nejdříve radost že naše myšlenka je v Norsku samozřejmá, ale pochopitelně nás i mrzelo, že jsme nebyli přitom. Přece jen optimistický závěr.

V současné době je zimní táboření v České republice aktivní a dále se mírně rozvíjí. Po roce 1992 se podařilo zásluhou organizátorů táborů na Klondyku a na Ostrém táboření rozšířit do Polska. Též táboření na Hvězdě nechá v blízké době vzniknout polský tábor v nedalekém Sovím pohoří. Mám zprávy, že i turisté v Německu zase pořádají své táboření - Kottenheide, které vzniklo z mého popudu a s mojí pomoci v dřívější NDR a že původní organizátoři této akce již založili nový tábor v Bavorsku.

Snadno dostupné kvalitní vybavení pro táboření s vhodnou propagaci, kterou je třeba výrazně zlepšit a nově zaměřovat, spolu s porozuměním a morální podporou orgánů tělovýchovy bude tuto prospěšnou aktivitu dále rozšiřovat a lze s určitosti říci, že tato naše zatím ve Střední Evropě ojedinělá činnost se rychle rozšíří do okolních zemí. Neměli bychom potom zůstat pozadu.

Sepsáno v prosinci 1994 Gerhard Streubel